Soutěž Blog.cz - Setkání s mým smyšleným hrdinou

15. září 2013 v 18:54
Vedly se debaty o trpaslících. Někteří měli čest si na ně zahrát, byli jsme na LARPU. Někdo začal rozprávění o mém nejmilejším trpasličím hrdinovi, kterým byl Gotrek Gurnisson.
Představovala jsem si, jaké by bylo vžít se do role Felixe Jeagera. Člověka, doprovázejícího trolobijce, aby mohl zaznamenat jeho hrdinskou smrt, po niž toužil. Srovnávala jsem náš svět s jejich. Možná byl ten jejich zdánlivě hezčí proto, že byl vymyšlený a například William King ho uměl popsat.
Zavírali se mi oči. Šla jsem do stanu, když jsem pocítila, že mě někdo pozoruje. Uslyšela jsem lehké zacinkání řetězu.
"Halo?" Špitla jsem. Někdo tam kýchl a vynořil se ze tmy blíž ke mně. Pozorovala jsem dvojníka Gotreka Gurnissona. Hřeben rudých vlasů a potetovaná lebka, páska přes oko a cinkající řetěz vedoucí z ucha do nosu. Potetované paže nelidských rozměrů.
"Vypadáš přesně jako Gotrek Gurnisson!" "Asi proto že sem." Odsek hrubým hlasem.
Stála jsem jako opařená.
"Ta maska je perfektní."
"Jaká maska." Žbrblal si trpaslík.
"Pojeď chci tě ukázat..." Natáhla jsem ruku, ale on ji zastavil to svou. "Holko hloupá."
Otočil se, "Felixi, kde se flákáš deme." Křikl a vydal se k postavě, které jsem si předtím nevšimla.
Rozběhla jsem se za nimi. V lese nebylo vidět. Zakopla jsem, uhodila se a zůstala ležet. Přišel ke mně Felix Jeager. Vysoký blonďatý muž mi pomohl vstát a potom zmizel. Bylo to rychlé a já zmatená. Tolik jsem si přála je vidět na živo a když se mi to zřejmě vyplnilo, bylo to jiné, než ty sny. Nezmohla jsem se na slovo a nevěděla co si myslet. Ohlédla jsem se, jestli je ještě uvidím, neviděla. Na stromě se něco blýsklo. Byl to šíp. A nebyl to šíp kluků z LARPU. Schovala jsem si ho jako památku na něco, co není možné, že se někdy stalo. Gotreka tam prý nikdo ten víkend neviděl.
 

Tisíce a jedna lež -IRSKO

25. září 2012 v 18:02
Tisíce a jedna velká lež. Irsko … romantické, venkovské, poklidné, samá příroda a prostě ráj na zemi … Myslíte? A byly jste tam někdy? Já ano. A přemýšlím, jestli vám kazit iluze a nebo ne. A hlavně jestli se s něčím psát, abych si to pak nečetla sama pro sebe. Copak myslíte?

Marná lehkomyslnost

25. září 2012 v 17:58 |  Téma týdne
Velká lež v převlečení laciných slov "je mi to jedno."
Někdy opravdu řeknu je mi to jedno a opravdu mi to jedno je. Jenže kolikrát to řeknu i když mi to jedno není. Tím pádem sice lžu, ale ve prospěch všech. Nehledě na to i když mi to kolikrát jedno není, tak stejně nic nezmůžu a nemá smysl někomu vysvětlovat, že mě to vlastně mrzí.
Jenže když člověk říká, že je mu něco jedno, pokud si má třeba vybrat jednu ze dvou věcí, například barvu šerpy na maturitní ples … v duchu si stejně řekne, že by raději tu zelenou, než modrou. Jen ho to napadne a vlastně mu na tom víc nezáleží. Jenže podle mě jakmile vás vůbec něco takového napadne, tak to jedno prostě není. Jenže těm ignorantům je dneska jedno všechno. Lidi jsou celkově lehkomyslní a není to dobře podle mě.
Například dřív, když měl být třeba test, tak se snažili učit, aby nedostali blbou známku, dneska řekneme "no a co, nejvýš dostanu basu!" Takže to zavádí do hlouposti a dále k neúctě, drzosti a marnému životu. Protože když nám je všechno jedno a myslíme si, že to máme v píče a nic neřešíme, tak nic opravdu nemá smysl. Alespoň pro mě. Protože nežijeme proto, aby něco stále rozhodovalo za nás a my se nechali pouze pohlcovat, ale proto, že něco konkrétního chceme.
Tím utínám svou myšlenku, protože mé úvahy jsou prý hloupé … proto budu raději uvažovat pro sebe.
 


To mi prostě nevnutíte! A ne a ne a NE!

23. září 2012 v 13:25 |  Téma týdne
Já věřím na víly… A jo a jo a jo!..
.. Možná je to můj pocit, ale tak, jak je to napsané mi to přijde jako když vám opravdu chtějí vnutit a říct, že na víly skutečně věříte. Takže to se mi samo o sobě nelíbí, ale dáme to dohromady.
Asi to pojmu moc vážně, ale nevěřím na věci, které nevidím. Z jedné strany vím, že to možná není dobře. Ještě ke všemu když jsem k okolí ignorant J
Já si myslím, že víly jsou jako smyšlené postavy perfektní do různých příběhů. Většinou mám pocit, že jim někdo dal život, aby oživil děj, který to potřebuje. Kdo si ale vílu vymyslel? A jak? Přece je někdo musel vidět … ale co třeba Simpsonovi? Ti jsou také smyšlení a přesto nevěřím, že žluté postavičky se čtyřmi prsty někde žijí, kromě našich srdcí a televizních obrazovek. Tak nevím, proč věřit na víly.
Ale ať si každý věří v co chce. :)

Iluze dospělosti

6. září 2012 v 12:17 |  Téma týdne
Nevím, jak začít, protože k tomuhle tématu je hodně co říct. Nejprve se vrátím o pár let zpátky. Bylo mi třináct, jela jsem na tábor a koupila jsem si takové hodně barevné plavky. Asi tak k tehdejšímu věku. Ale vyspělé krásky, které čerstvě dosáhly své číselné dospělosti si mě dobírali, že jsou dětinské. Ale já byla dítě!
Možná jste nepochopili proč to zmiňuji. Ale podle mě dospělost neurčuje to, co mám a nemám na sobě, nebo dosažení osmnáctin. Jenže lidé dnes si to nemyslí. Dneska je dospělí každý, kdo kouří, pije, hulí a kurví se. A co víc, je to vyspělí borec. Ty zdrženlivější jsou děti.
Hloupé a naivní děti, které tupě odmítají to, co život nabízí. Prioritní vrchol. A s takovými nemá smysl se bavit. Dětinsky se chovají a dětinsky myslí. Věřte mi, vím o čem mluvím. Sama nejsem ani z části dospělá, jen tak asi ani nebudu a nechci být. Kdo říká, že právě to dospělé chování je to dobré? Já upřednostňuji dětskou upřímnost a když na to přijde tak i nekonečnou naivitu, před lhaním a tím, co k dospělosti patří.
Nemám naivitu ani trochu ráda, ale v porovnání s tím, co dnes vidím jako dospělost je kouzelná.
Také mi vadí to, že jakmile člověk dosáhne osmnáctých let, považují ho za dospělého a všichni očekávají, že se začne chovat podle jejich norem, ale opravdu věříte, že ten jeden den toho tolik změní? Člověk bude pořád stejné tele a časem dospěje zkušenostmi a podobnými věcmi - možná.
Nevím podle čeho kdo rozlišuje dospělost, já si myslím, že k tomu člověk dospěje ve chvíli, kdy si uvědomí, co je v životě opravdu důležité. Ať to teď zní jak blbě chce. Člověk může mít několik dětí, dům, práci … ale to z něj nedělá dospělého člověka. Ani řešení některých situací. Občas do něčeho spadnete a nevíte, co je správné, protože se vám nikdy před tím nic takového nestalo. Jenže lidé vás hned odsoudí. Podle mě je to ale úplně normální věc, jedna z těch, které se nám dějí každou chvíli.
Většina lidí se cítí hrozně dospělá. Tím ale někteří úplně zakrní. Přitom se dospělosti ani nepřibližují, když pominu věk.
Mě je osmnáct let, znovu říkám, že jen tak nedospěji, ale můj táta mě nebere vážně. Nikdy nebral a asi ani nebude. Pro něj budu to dítě, co nic neví a jenom plácá .. pořád. Nevěří mým snům a ničemu, co říkám. Odsuzuje lidi s čírem na hlavě a tetováním ( i když já sama ho mám) .. je tohle dospělecké chování?
Závěrem … dospělosti kolem sebe vidím jen zřídka. Většina lidí se jen myslí, že jsou dospělí, ale chovají se hůř, než děti. Napadá mě několik dalších příkladů, ale ty dyžtak příště, pokud vůbec bude zájem :)

Né tolik sobečtí?

4. září 2012 v 20:06
Ahoj, co mám na srdci .... něco potřebuji ... a nikomu z vás to neublíží a proto prosím, nebuďte sobečtí, rozklikněte odkaz a dál už se rozhodněte sami. Nenutím vás hlasovat pro mě, ale prosím to. O co de? Mám sen asi jako každý jiný a jako vy. Jenže můj sen není tolik sobecký jako některé jiné a proto je často nepochopen. Přeji si podívat se do Afriky, kde b ych chtěla pomáhat lidem. Nehraju tím na city. Buď chápete, nebo ne.
Jinak zítra sem dám pár fotek z Irské krajiny a článek z našich neuvěřitelných cest :)

Irsko

8. srpna 2012 v 10:13
Odpustím si řádky o tom, jak nám prázdniny utekli a krátí se, protože to všichni víme. Přesto zmíním, že je neskutečné, že už zítra odlétáme do Irska. Přes půl roku se na to těším a za chvíli budu zpátky. :) Protože tři týdny uplynou jako voda, jak se říká :)
A takže ... pokud chcete fotky, tak se trochu snažte, dám tolik fotek, kolik přibyde lajků :) Něco za něco, takže tady:
A nepříde mi to vůbec trapné. Když vás prosím, tak na mě kašlete .. :)

Víc než hloupý člověk

6. srpna 2012 v 22:44 |  Téma týdne
Můj domácí mazlíček = můj opravdový přítel.
Od mého narození mě v domě obklopovala zvířata. Možná proto jsem si je tolik zamilovala a neumím si představit, že by jsme doma žádné neměli. Život bez nich je podle mě smutný a kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi.
Můj první mazlíček bylo morče, ale to už je dávno. Nicméně si na něj čas od času vzpomenu, jako na všechny ostatní zvířecí přátele.
Nedávno jsem se musela rozloučit i s našimi psy, které jsme měli od mích zhruba dvou let a dožili se neskutečného věku. Árona jsme nechali utratit den před mými osmnáctými narozeninami. To jediné bych našim zvířecím přátelům vytkla, přesto, že za to nemůžou.
Dnes mě obklopuje korelák, králík, dva potkani a můj první pes, kterého jsem dostala loni 26. 6 J Psa jsem si přála od dětství.
Také jsem dlouho ošetřovala koně, ale dospěla jsem k názoru, že dokud nemáte svého, nemá cenu ze sebe dělat kreténa. Koňáci jsou vychcaní hajzlíci.. ale to je dlouhé povídání.
Zpátky k Mému psovi. Jmenuje se Cilka a zhruba před dvěmi týdny úspěšně složila své první zkoušky. Je neskutečně chytrá, jako skoro každé zvíře.
Mám ráda všechny zvířata. Obdivuji hady a krokodýly a miluji vlky. Vlka bych si také ráda do budoucna pořídila.
Víte i na křečka si můžete neodlučně zvyknout. Myslím, že na jakéhokoliv menšího tvorečka, kterého budete mít stále při sobě. Proto nepochopím lidi, kteří ubližují zvířatům. To jsou čuráci, které bych okamžitě střílela (bez přirovnání, opravdu střílela!) a věřím, že takový jsou schopní ublížit i člověku.
S Cilkou jsme spolu pořád a nikdy na mě nevymýšlela nějaké lsti, jako vy, lidé. Poroto si zvířat tolik vážím a nikdy bych jediné nevyměnila za člověka.
Tohle téma je pro mě na hodiny psaní, ale kdo by to četl?
A teď znovu prosím .. J JINAK NÍŽ PÁR FOTEK







Géniové nejsou lidé pro život aneb mýma očima

2. srpna 2012 v 20:03 |  Téma týdne
Netuším kdo vymyslel význam slova genialita, ale podle mě to byl idiot. Mimo to ale ani neznám pojem toho slova. Sama s tím nic společného nemám a znám pouze ty geniální lidi, kteří je ze sebe sami dělají. Ale podle mě geniální není nikdo. Ano, spousta lidí je velice chytrá, (většinou spíše vychytralá pro sebe)… ale nechápu od čeho se tyhle pojmy odvozují. Od pravopisu, znalosti dějin, či matematiky? Od slovních obratů … já prostě vážně nevím. Ale budu moc ráda, když mi to vysvětlíte. Nemyslím to zle, ale jenom naprosto upřímně.
Já ani nemám ty moc chytrý lidi ráda. Idioty taky ne. Všeho moc prostě škodí a tady to opravdu sedí. Ty geniální … jsou podle mě většinou chytří jenom na jednu věc, ale jinak naprosto nepoužitelní pro normální život.

A teď moc prosím … i když to není geniální ani náhodou, ale mohly by jste se jednou obětovat, dvakrát kliknout a udělat mi radost zde http://www.riskujtejenzazitky.cz/soutezni-snimek-317
Jde o soutěž o dovolenou snů. A protože lidem tam pomáhám i když jenom minimálně (a to chci zlepšit ale z česka těžko) … přála bych si je vidět. Moc. Tak nebuďte sobci, jakými tady skoro všichni jsou a pomožte mi, když vás to nic nestojí! Jo, jen kdyby se za to něco dávalo … J

Fotografování

18. července 2012 v 21:51
Zdravím vás :)
Ráda bych vás pozvala na svojí stránku, která je zatim hodně zapadlá. Potěší mě, pokud máte rádi fotografie, fotíte, nebo něco podobného, tak když se přidáte :)
Je to jenom amatérské, ale já si fotím prostě pro radost.

Další články


Kam dál