Únor 2012

Ve škole mě nenaučili nic, kromě nového pohledu na svět

22. února 2012 v 12:09 Téma týdne
Možná budu chvílemi přímo od tématu odbíhat, ale chci to napsat, jak to cítím.
Než jsme šla do první třídy, moc jsem se těšila, hlavně na učitelku. Byla jsem hodně naivní dítě, věřila jsem, že jsou všichni hodní a vůbec jsem netušila kolik zla se v těch lidech kolem mě skrývá.
Konečně jsem se dočkala své učitelky, problém ovšem byl, že jsem nebyla krásné dítě a nenarodila jsem se v nijak bohaté rodině, takže paní učitelka neměla jediný důvod mít mě ráda a taky neměla. Moje iluze se začínali pomaličku hroutit. Přesto jsem základku přežila s úplným klidem na srdci. A abych to shrnula, tak kromě komunismu, díky našemu zahořklému učiteli dějepisu mě co se látky týče na základce opravdu nic nenaučili a nepřipravili mě na další školu.
Zjistila jsem, že na základní škole jednou dostanete špatnou známku a už se to s vámi potáhne až do konce a přesně naopak. Takže vůbec nezáleží co umíte. Jsou to zabité roky.
Na základní škole se dělají mezi žáky opravdu velké rozdíly.
Ale co mě na té škole nenaučily?
Kromě toho co měli a nenaučili … vyvolávali v nás velké rozdílové poznatky, jakoby chtěli ukázat, že někteří jsou daleko pod těmi ostatními, tak že, že jsme si rovni mě rozhodně nenaučili, také vychování, bohužel, ani respektu.
Spousta lidí u mě má přirozený respekt, nebo si ho nějakým způsobem umí udělat, ale někteří učitelé jsou opravdu zralý do Bohnic.
Po devíti přesto všechno hezkých letech jsem přišla na střední školu, kde jsem dnes třetím rokem.
Ve třídě jsme tři holky, protože je to spíše škola pro chlapce, přesto se tam dívky smí hlásit a myslím, že v oboru jsme na tom stejně jako oni. Přesto nám někteří profesoři nechutně předhazují, jak jsme hloupé a méně cenné. Mě už to štve, nemyslím si, že holka má tvrdnout celý život u plotny nebo v kanceláři.
Kromě toho se mi na střední škole otevřel úplně jiný svět. Ale nic hezkého. Nechci být příliš kritická.
Na základní škole jsme se pořád smála, vše jsem brala hodně optimisticky a i když se našlo pár lidí, které jsem nemusela, nikdo mi nikdy nepřišel tak zlý, jako spolužáci a profesoři, které mám teď. Nehledě na to, že jsem kvůli škole přišla o to jediné, co mě kdy bavilo - koně.
První dva roky jsem byla na intru. Moc jsem tam chtěla a přes protesty maminky jsem si to prosadila a po dvou letech raději každé ráno vstávám ve 4 a dojíždím.
Opravdu jsem to tam psychicky nezvládla.
Co se týká učitelů, naučili mě, jak je život nespravedlivý. Kolikrát se snažím jako idiot a nikdo to ani maličko neocení. A někteří se vůbec nesnaží, ale mají bohaté rodiče, kteří sponzorují různě školu a ti pak nemusí mít v hlavě opravdu nic.
Nejhorší ze všeho jsou ale spolužáci. Naučili mě postupně nemít ráda lidi.
Takže sami tak nějak posuďte co třeba mě škola naučila a co ne. Určitě je to hodně mojí osobou a postavením, jaké k tomu mám. Ale po tihle zkušenostech chci odjet do Afriky a žít tam. Lidi jsou tam úplně … úplně jiní.
A je sice hezké, že poznám vady dřev a různé lesní škůdce, ale za ty oběti a úplného změnění pohledu na svět, který mě tak trochu trápí mi to nestojí. Škola mi vzala to, co jsem sama na sobě měla ráda. A pro život mě naučila, že čím větší svině budu, tím lépe se budu mít.
Je to hnusné a já vím, že v životě jde mnohem, mnohem o víc, než si všichni ti Hanzlíci myslí. Pro nikdo z těch ze školy, nechci je nazývat lidmi, bych ani nehnula prstem, stejně jako oni pro mě. Chovám se totiž ke každému jako on ke mně.
Věřte, že ta hořkost nevznikla jen tak.
Nakonec mi vzniklo trochu jiné téma a také se omlouvám za chyby a doufám, že nikoho neurážím, snad né všichni jste takový.

Iluze pod maskou "kdyby"

17. února 2012 v 17:24 Téma týdne
Co by stalo kdyby…?
Nic přece. "Kdyby! Je náš výmysl pro ulehčování a znemožňování situací a také pro podporu našich každodenních intrik.
Kdyby "kdyby" neexistovalo, myslím, že život by byl rozhodně mnohem těžší, protože to kdyby nám dává určité naděje a iluze.
Často ho používáme ve fantazírování a přesto, že ho tam slyšíme a vnímáme, tak toužíme, aby se tak opravdu stalo, takže přesto, že nás to slovo oklamává nám zároveň dodává potřebné naivní tužby a snů, bez nichž by život nebyl žitím, ale pouhým přežíváním.
Slovo kdyby i se svým významem hraje v životě nás všech i když ho někteří vnímají více a jiní méně, jako je to se vším.
Každý určitě zná rčení "kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by být rybníky." Podle mě je tomu skutečně tak. Kdyby šlo tohle to a támhleto tak a tak, tak by se nikdo nelopotil s ničím obtížnějším.
Co by se stalo kdybych měla křídla, která by mě nadnášela nad světem?
Viděla bych vše a mohla bych se bezpečněji přemisťovat kamkoliv na téhle planetě, kam by mě jenom napadlo. Prohlédla bych si blankytné nebe a možná odhalila různé taje tam ze shora. Házela bych přímo z nebe hladovým lidem v Africe jídlo a jiné potřebné věci a to kdykoliv, kdybych jen chtěla vzlétnout a učinit tak.
To je ač hloupý, tak malý příklad.
Naivní sen o lítaní a co bych všechno mohla dělat, kdyby se mi ten sen splnil. Naprosto zbytečné plánování, protože křídla mi nikdy nenarostou. Na druhou stranu hezká představa, která mi dodává šťastný pocit. A přesně takhle již několikrát zmiňované slovíčko klame,
Nakonec se chci omluvit za pravopisné chyby, ale věřte, že je dělá každý a že kdybych uměla pravopis lépe, využila bych těch schopností.