Červenec 2012

Fotografování

18. července 2012 v 21:51
Zdravím vás :)
Ráda bych vás pozvala na svojí stránku, která je zatim hodně zapadlá. Potěší mě, pokud máte rádi fotografie, fotíte, nebo něco podobného, tak když se přidáte :)
Je to jenom amatérské, ale já si fotím prostě pro radost.

Kdy budeme žít své sny?

15. července 2012 v 22:59 Téma týdne
Jsem náladová, jako ostatní lidi. S náladami se občas mění mé pohledy na různé věci, ale právě mé sny jsou stejné. Akorát teď bych to téma pojala trochu reálněji, než tam níž, kde jsem rozepisovala svůj sen.
Každý má své sny. Někdo je naprostý snílek a žije si v tom svém světě snů. Takovému člověku podle mě moc nechybí, dokud se nevrátí oběma nohama sem, do reality.
Naše sny jsou různé, pro jiné zvláštní, hloupé, hezké … ale nezáleží přece na tom, jaké se zdají být jiným. Poroto jsou to naše sny, abychom si je žili. Snít je moc hezké, ale …
Většina lidí si představuje hezkou budoucnost. V ní rodinný domek (v mém případě statek), několik dětí, smyšleného muže, nebo ženu, který/á ale neexistuje, dokonalou práci, jejíž pracovní doba bude od 10:00 do 12:00 za x tisíc měsíčně… sny jsou různé a v tomhle se podle mě u mnohých shodují. Ale komu se to opravdu splní? Nakonec stejně dopadneme někde s někým, s kým budeme jenom ze zvyku a kvůli rozmazleným dětem, které nám lezou krkem, splácet maličký byt, kde věčně něco nefunguje a podobně. Tak to prostě je, pokud beru v úvahu ty naprosto obyčejné lidi jako jsem já.
I když mít všechno zadarmo a automaticky by taky nebylo asi ono. Ale podle mě je to smutné a nefér. Kde se v nás tyhle mylné představy vůbec berou?
Například moje maminka by si moc přála být veterinářkou už od dětství. Jenže v 18 letech se jí narodil bráška a maminky kariéra po mateřské skončila v obchodě. Nemá to tam ráda, ale nezbývá jí nic jiného, než se tam každé ráno vracet, aby si vydělala pár korun, zatímco támhle nějací lékaři, učitelé a podobní si válí nožky na stole, prd a spousta peněz za to .. takhle to prostě je. A mám dokonce pocit, že čím více se člověk snaží a je lepší člověk, tím hůř na tom je.
Jednou jsem se maminky zeptala, proč si za svým snem nejde. Ona mi na to řekla, že je stará a už je to jedno. Jenže je jí 38 let. Chápu to tedy tak, že jako dítě pořád o něčem sníte. Potom vám padne osmnáct let. V dnešní době minimálně do dvaceti let studujete, potom se snažíte najít si práci, možná si založíte rodinu a tím to končí? Potom už nemáte právo žít své sny? Prostě mi to tak připadá. Nemůžu zachytit ten moment v životě, o kterém bych mohla říct, že nejistotou pro naše sny. Naše sny jsou tedy asi jenom iluze, které nám dávají zvláštní sílu. Ta je potřebná, ale v závěru je to smutné.
A já pořád věřím naivně, že semnou to bude jiné a zároveň lituji těch, kterým to nevyšlo. Ale proč by to sakra u mě mělo být jiné? Nejsem pesimista, ale v dnešní době nemáme šanci žít své sny. Mým snem totiž není rodina, ani mým přáním …
Proč pořád tedy doufám, že letos odmaturuji a potom všechno bude jako sen, když tuším skutečnost, která mě zlomí. Víte, těžko se to vyjadřuje, ale nerada na to myslím, raději si sním to svoje i když potom naříkám z předvídavostí.

V zemi snů

15. července 2012 v 8:21 Téma týdne
Každý máme své sny a právě proto má smysl žít. Postupem času se různě mění. Já si jako dítě přála psa, potom koníka a teď po pár letech mám sen, který moc lidí nechápe. Jasně že si přeji mít jednou dobrou práci, statek a nevím co ještě … ale mým opravdovým snem je pomáhat chudým lidem, konkrétně v Africe. Protože život bez snů není životem a o čem sní ti lidé tam? Podle mě o tom, aby sehnali něco do žaludku, protože chtějí přežít. Většina z vás lidí je hrozně sobecká. Já já já jenom já. Z jedné strany to chápu. Je to váš život a proto si sníte to svoje. Ale nevím… mě by opravdu dělalo radost vědomí, že někomu na světě je lépe a já mám na tom svůj podíl.
Ale popravdě u nás v republice bych lidem nepomáhala. Jsou to svině.. Kdež to tam … také jsou někteří zlý určitě, ale jinak? Jak by mohly? Mají si co závidět? Pomlouvat se, že ten nemá ještě to a to? Asi těžko. Ty lidé si umějí vážit opravdových maličkostí. A já bych si moc přála být takovými lidmi obklopena, za to, že pro ně něco udělám.
Toť můj sen, který mi mimochodem můžete pomoci splnit i když se na to vyserete jak znám lidi. Dole povím jak. Jinak bych ráda dodala, že si píšu se ženou s Afriky a posílám jí a její dceři věci a už jenom kvůli nim, abych je mohla vidět bych ráda kdyby jste obětovali dvě minuty vašeho stejně promrhaného života (jako mého a všech) a nebyli pro jedinkrát sobci hnusný a prostě klikli.
Dát like …. Noa co vám to udělá? :P

Focení

10. července 2012 v 12:29
Ahoj, protože miluji fotky a moc ráda fotím, založila jsem si tady stránku http://www.facebook.com/MilujemeFoceniVRoliFotografa
A budu moc ráda, když bude mít co nejvíce "lajků" protože vím, že focení nebaví jenom mě ;) Takže pokud jste na tom stejně a zajímají vás třeba mé fotky, tak budu jen ráda! :)

Pochopíte? ;)

8. července 2012 v 21:59 Téma týdne
Ahoj, pořád tady škemrám o hlasy v soutěži… ale proč vlastně?
Víte … já si už opravdu dlouho přeji podívat se do Afriky a pomáhat tam lidem. Teď jsem v kontaktu z jednou ženou, která bydlí v Zambii a posílám jí a jejímu synovi různé věci. Je moc hodná a já si jí oblíbila. Píšeme si a já bych si opravdu přála jí vidět na živo.Takže už to není jenom sen o poznání divoké země a pomáhání cizím lidem, ale touha vidět někoho, kdo mi za něco stojí, protože díky téhle rodině já mám pocit, že alespoň něco málo dělám.
Proto vás prosím, pochopte mé žebrání o hlasy a neobracejte se k mé prosbě o další zády a kdo můžete, hlasujte. Budu opravdu moc vděčná a doufám, že pochopíte.
Odkaz pro hlasování je zde:

Tajemství podle mě dnes neexistuje

7. července 2012 v 21:36
Na pohled nás každého trochu tajemství halí. Ale opravdu nějaké každý máme? Je to takové zajímavé, jako tajemství samo o sobě.
Já se nemůžu zbavit pocitu, že většina lidí žádné tajemství nemá. Kolikrát za mnou někdo přiběhne, že mi řekne nesmírně tajné tajemství, které nesmím nikomu říct. Jenže když se to stalo tomu, kdo mi to říká a třeba i někomu jinému, už to podle mě ztrácí význam tajemství, když se to dozví další osoba. Ale dobrá. Sdělí mi to nesmírně tajné tajemství, které se nesmí nikdo dozvědět a nakonec za mnou přijde další člověk (drbna) a zeptá se mě, jestli mi to taky už někdo řekl. Chci tím říct, že jakmile svěříte někomu tajemství, tak nejen, že ztratí svůj titul, ale zároveň to hned ví každý. Takže tajemství je podle mě taková habaďůra.
Neřeknu, když je člověk tajemný sám o sobě. Ne tím stylem, že by se o to snažil, ale prostě tak působí. V to věřím, protože to znám.
Je to zajímavé téma hodné rozboru a debat, ale pro dnešek to prostě utnu.
Vy snad máte něco, co jeste ještě nikdy nikomu neřekli? Opravdu nikomu??
Takových nás je málo!


Sdílejte ;)

2. července 2012 v 17:20
Zdravím Vás ;)
Založila jsem na facebooku komunitu a byla bych vděčná za každý like :)
Dyžtak alespoň mrkněte ;)

Like!

2. července 2012 v 16:58
Deně dáváte různé like na facebooku, tak prosím nebuďte sobečtí a dejte jeden i tady http://www.riskujtejenzazitky.cz/soutezni-snimek-317
Dovoluji si trvdit, že vás to nezabije, vlastně vám to neudělá VŮBEC NIC! A mě to moc pomůže a potěší! Takže prosííím. Pokud to čtete, tak asi stejně nemáte co dělat ;)