Kdy budeme žít své sny?

15. července 2012 v 22:59 |  Téma týdne
Jsem náladová, jako ostatní lidi. S náladami se občas mění mé pohledy na různé věci, ale právě mé sny jsou stejné. Akorát teď bych to téma pojala trochu reálněji, než tam níž, kde jsem rozepisovala svůj sen.
Každý má své sny. Někdo je naprostý snílek a žije si v tom svém světě snů. Takovému člověku podle mě moc nechybí, dokud se nevrátí oběma nohama sem, do reality.
Naše sny jsou různé, pro jiné zvláštní, hloupé, hezké … ale nezáleží přece na tom, jaké se zdají být jiným. Poroto jsou to naše sny, abychom si je žili. Snít je moc hezké, ale …
Většina lidí si představuje hezkou budoucnost. V ní rodinný domek (v mém případě statek), několik dětí, smyšleného muže, nebo ženu, který/á ale neexistuje, dokonalou práci, jejíž pracovní doba bude od 10:00 do 12:00 za x tisíc měsíčně… sny jsou různé a v tomhle se podle mě u mnohých shodují. Ale komu se to opravdu splní? Nakonec stejně dopadneme někde s někým, s kým budeme jenom ze zvyku a kvůli rozmazleným dětem, které nám lezou krkem, splácet maličký byt, kde věčně něco nefunguje a podobně. Tak to prostě je, pokud beru v úvahu ty naprosto obyčejné lidi jako jsem já.
I když mít všechno zadarmo a automaticky by taky nebylo asi ono. Ale podle mě je to smutné a nefér. Kde se v nás tyhle mylné představy vůbec berou?
Například moje maminka by si moc přála být veterinářkou už od dětství. Jenže v 18 letech se jí narodil bráška a maminky kariéra po mateřské skončila v obchodě. Nemá to tam ráda, ale nezbývá jí nic jiného, než se tam každé ráno vracet, aby si vydělala pár korun, zatímco támhle nějací lékaři, učitelé a podobní si válí nožky na stole, prd a spousta peněz za to .. takhle to prostě je. A mám dokonce pocit, že čím více se člověk snaží a je lepší člověk, tím hůř na tom je.
Jednou jsem se maminky zeptala, proč si za svým snem nejde. Ona mi na to řekla, že je stará a už je to jedno. Jenže je jí 38 let. Chápu to tedy tak, že jako dítě pořád o něčem sníte. Potom vám padne osmnáct let. V dnešní době minimálně do dvaceti let studujete, potom se snažíte najít si práci, možná si založíte rodinu a tím to končí? Potom už nemáte právo žít své sny? Prostě mi to tak připadá. Nemůžu zachytit ten moment v životě, o kterém bych mohla říct, že nejistotou pro naše sny. Naše sny jsou tedy asi jenom iluze, které nám dávají zvláštní sílu. Ta je potřebná, ale v závěru je to smutné.
A já pořád věřím naivně, že semnou to bude jiné a zároveň lituji těch, kterým to nevyšlo. Ale proč by to sakra u mě mělo být jiné? Nejsem pesimista, ale v dnešní době nemáme šanci žít své sny. Mým snem totiž není rodina, ani mým přáním …
Proč pořád tedy doufám, že letos odmaturuji a potom všechno bude jako sen, když tuším skutečnost, která mě zlomí. Víte, těžko se to vyjadřuje, ale nerada na to myslím, raději si sním to svoje i když potom naříkám z předvídavostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Hrdinové tragédií jsou vždy docela obyčejní lidé...

-----------------

Komentáře

1 Nat Nat | Web | 18. července 2012 v 15:55 | Reagovat

Jéje, díky za komentář :). Mám radost, že mám prvního návštěvníka. Jinak máš celkem zajímavý článek :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama