Září 2012

Tisíce a jedna lež -IRSKO

25. září 2012 v 18:02
Tisíce a jedna velká lež. Irsko … romantické, venkovské, poklidné, samá příroda a prostě ráj na zemi … Myslíte? A byly jste tam někdy? Já ano. A přemýšlím, jestli vám kazit iluze a nebo ne. A hlavně jestli se s něčím psát, abych si to pak nečetla sama pro sebe. Copak myslíte?

Marná lehkomyslnost

25. září 2012 v 17:58 Téma týdne
Velká lež v převlečení laciných slov "je mi to jedno."
Někdy opravdu řeknu je mi to jedno a opravdu mi to jedno je. Jenže kolikrát to řeknu i když mi to jedno není. Tím pádem sice lžu, ale ve prospěch všech. Nehledě na to i když mi to kolikrát jedno není, tak stejně nic nezmůžu a nemá smysl někomu vysvětlovat, že mě to vlastně mrzí.
Jenže když člověk říká, že je mu něco jedno, pokud si má třeba vybrat jednu ze dvou věcí, například barvu šerpy na maturitní ples … v duchu si stejně řekne, že by raději tu zelenou, než modrou. Jen ho to napadne a vlastně mu na tom víc nezáleží. Jenže podle mě jakmile vás vůbec něco takového napadne, tak to jedno prostě není. Jenže těm ignorantům je dneska jedno všechno. Lidi jsou celkově lehkomyslní a není to dobře podle mě.
Například dřív, když měl být třeba test, tak se snažili učit, aby nedostali blbou známku, dneska řekneme "no a co, nejvýš dostanu basu!" Takže to zavádí do hlouposti a dále k neúctě, drzosti a marnému životu. Protože když nám je všechno jedno a myslíme si, že to máme v píče a nic neřešíme, tak nic opravdu nemá smysl. Alespoň pro mě. Protože nežijeme proto, aby něco stále rozhodovalo za nás a my se nechali pouze pohlcovat, ale proto, že něco konkrétního chceme.
Tím utínám svou myšlenku, protože mé úvahy jsou prý hloupé … proto budu raději uvažovat pro sebe.

To mi prostě nevnutíte! A ne a ne a NE!

23. září 2012 v 13:25 Téma týdne
Já věřím na víly… A jo a jo a jo!..
.. Možná je to můj pocit, ale tak, jak je to napsané mi to přijde jako když vám opravdu chtějí vnutit a říct, že na víly skutečně věříte. Takže to se mi samo o sobě nelíbí, ale dáme to dohromady.
Asi to pojmu moc vážně, ale nevěřím na věci, které nevidím. Z jedné strany vím, že to možná není dobře. Ještě ke všemu když jsem k okolí ignorant J
Já si myslím, že víly jsou jako smyšlené postavy perfektní do různých příběhů. Většinou mám pocit, že jim někdo dal život, aby oživil děj, který to potřebuje. Kdo si ale vílu vymyslel? A jak? Přece je někdo musel vidět … ale co třeba Simpsonovi? Ti jsou také smyšlení a přesto nevěřím, že žluté postavičky se čtyřmi prsty někde žijí, kromě našich srdcí a televizních obrazovek. Tak nevím, proč věřit na víly.
Ale ať si každý věří v co chce. :)

Iluze dospělosti

6. září 2012 v 12:17 Téma týdne
Nevím, jak začít, protože k tomuhle tématu je hodně co říct. Nejprve se vrátím o pár let zpátky. Bylo mi třináct, jela jsem na tábor a koupila jsem si takové hodně barevné plavky. Asi tak k tehdejšímu věku. Ale vyspělé krásky, které čerstvě dosáhly své číselné dospělosti si mě dobírali, že jsou dětinské. Ale já byla dítě!
Možná jste nepochopili proč to zmiňuji. Ale podle mě dospělost neurčuje to, co mám a nemám na sobě, nebo dosažení osmnáctin. Jenže lidé dnes si to nemyslí. Dneska je dospělí každý, kdo kouří, pije, hulí a kurví se. A co víc, je to vyspělí borec. Ty zdrženlivější jsou děti.
Hloupé a naivní děti, které tupě odmítají to, co život nabízí. Prioritní vrchol. A s takovými nemá smysl se bavit. Dětinsky se chovají a dětinsky myslí. Věřte mi, vím o čem mluvím. Sama nejsem ani z části dospělá, jen tak asi ani nebudu a nechci být. Kdo říká, že právě to dospělé chování je to dobré? Já upřednostňuji dětskou upřímnost a když na to přijde tak i nekonečnou naivitu, před lhaním a tím, co k dospělosti patří.
Nemám naivitu ani trochu ráda, ale v porovnání s tím, co dnes vidím jako dospělost je kouzelná.
Také mi vadí to, že jakmile člověk dosáhne osmnáctých let, považují ho za dospělého a všichni očekávají, že se začne chovat podle jejich norem, ale opravdu věříte, že ten jeden den toho tolik změní? Člověk bude pořád stejné tele a časem dospěje zkušenostmi a podobnými věcmi - možná.
Nevím podle čeho kdo rozlišuje dospělost, já si myslím, že k tomu člověk dospěje ve chvíli, kdy si uvědomí, co je v životě opravdu důležité. Ať to teď zní jak blbě chce. Člověk může mít několik dětí, dům, práci … ale to z něj nedělá dospělého člověka. Ani řešení některých situací. Občas do něčeho spadnete a nevíte, co je správné, protože se vám nikdy před tím nic takového nestalo. Jenže lidé vás hned odsoudí. Podle mě je to ale úplně normální věc, jedna z těch, které se nám dějí každou chvíli.
Většina lidí se cítí hrozně dospělá. Tím ale někteří úplně zakrní. Přitom se dospělosti ani nepřibližují, když pominu věk.
Mě je osmnáct let, znovu říkám, že jen tak nedospěji, ale můj táta mě nebere vážně. Nikdy nebral a asi ani nebude. Pro něj budu to dítě, co nic neví a jenom plácá .. pořád. Nevěří mým snům a ničemu, co říkám. Odsuzuje lidi s čírem na hlavě a tetováním ( i když já sama ho mám) .. je tohle dospělecké chování?
Závěrem … dospělosti kolem sebe vidím jen zřídka. Většina lidí se jen myslí, že jsou dospělí, ale chovají se hůř, než děti. Napadá mě několik dalších příkladů, ale ty dyžtak příště, pokud vůbec bude zájem :)

Né tolik sobečtí?

4. září 2012 v 20:06
Ahoj, co mám na srdci .... něco potřebuji ... a nikomu z vás to neublíží a proto prosím, nebuďte sobečtí, rozklikněte odkaz a dál už se rozhodněte sami. Nenutím vás hlasovat pro mě, ale prosím to. O co de? Mám sen asi jako každý jiný a jako vy. Jenže můj sen není tolik sobecký jako některé jiné a proto je často nepochopen. Přeji si podívat se do Afriky, kde b ych chtěla pomáhat lidem. Nehraju tím na city. Buď chápete, nebo ne.
Jinak zítra sem dám pár fotek z Irské krajiny a článek z našich neuvěřitelných cest :)