Iluze dospělosti

6. září 2012 v 12:17 |  Téma týdne
Nevím, jak začít, protože k tomuhle tématu je hodně co říct. Nejprve se vrátím o pár let zpátky. Bylo mi třináct, jela jsem na tábor a koupila jsem si takové hodně barevné plavky. Asi tak k tehdejšímu věku. Ale vyspělé krásky, které čerstvě dosáhly své číselné dospělosti si mě dobírali, že jsou dětinské. Ale já byla dítě!
Možná jste nepochopili proč to zmiňuji. Ale podle mě dospělost neurčuje to, co mám a nemám na sobě, nebo dosažení osmnáctin. Jenže lidé dnes si to nemyslí. Dneska je dospělí každý, kdo kouří, pije, hulí a kurví se. A co víc, je to vyspělí borec. Ty zdrženlivější jsou děti.
Hloupé a naivní děti, které tupě odmítají to, co život nabízí. Prioritní vrchol. A s takovými nemá smysl se bavit. Dětinsky se chovají a dětinsky myslí. Věřte mi, vím o čem mluvím. Sama nejsem ani z části dospělá, jen tak asi ani nebudu a nechci být. Kdo říká, že právě to dospělé chování je to dobré? Já upřednostňuji dětskou upřímnost a když na to přijde tak i nekonečnou naivitu, před lhaním a tím, co k dospělosti patří.
Nemám naivitu ani trochu ráda, ale v porovnání s tím, co dnes vidím jako dospělost je kouzelná.
Také mi vadí to, že jakmile člověk dosáhne osmnáctých let, považují ho za dospělého a všichni očekávají, že se začne chovat podle jejich norem, ale opravdu věříte, že ten jeden den toho tolik změní? Člověk bude pořád stejné tele a časem dospěje zkušenostmi a podobnými věcmi - možná.
Nevím podle čeho kdo rozlišuje dospělost, já si myslím, že k tomu člověk dospěje ve chvíli, kdy si uvědomí, co je v životě opravdu důležité. Ať to teď zní jak blbě chce. Člověk může mít několik dětí, dům, práci … ale to z něj nedělá dospělého člověka. Ani řešení některých situací. Občas do něčeho spadnete a nevíte, co je správné, protože se vám nikdy před tím nic takového nestalo. Jenže lidé vás hned odsoudí. Podle mě je to ale úplně normální věc, jedna z těch, které se nám dějí každou chvíli.
Většina lidí se cítí hrozně dospělá. Tím ale někteří úplně zakrní. Přitom se dospělosti ani nepřibližují, když pominu věk.
Mě je osmnáct let, znovu říkám, že jen tak nedospěji, ale můj táta mě nebere vážně. Nikdy nebral a asi ani nebude. Pro něj budu to dítě, co nic neví a jenom plácá .. pořád. Nevěří mým snům a ničemu, co říkám. Odsuzuje lidi s čírem na hlavě a tetováním ( i když já sama ho mám) .. je tohle dospělecké chování?
Závěrem … dospělosti kolem sebe vidím jen zřídka. Většina lidí se jen myslí, že jsou dospělí, ale chovají se hůř, než děti. Napadá mě několik dalších příkladů, ale ty dyžtak příště, pokud vůbec bude zájem :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Hrdinové tragédií jsou vždy docela obyčejní lidé...

-----------------

Komentáře

1 Lilian Lilian | Web | 6. září 2012 v 13:05 | Reagovat

Zajímavé a pravdivé, úplně s tebou souhlasím :)

2 Vendy Vendy | Web | 15. září 2012 v 23:42 | Reagovat

Moc dobře a pravdivě napsáno.
Není možné se během jednoho dne změnit, ta změna probíhá nenápadně a postupně. Osmnáctka je jen číslo, datum, které odděluje oficiální svět dětství od dospělosti a spíš určuje povinnosti, které od toho dne dospělému nastávají...

3 Vendy Vendy | 15. září 2012 v 23:43 | Reagovat

P.S. a jestli sis zachovala trochu dětskosti a naivity, buď ráda, protože jak se tohle ztratí, už se nikdy nenajde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama