Září 2013

Soutěž Blog.cz - Setkání s mým smyšleným hrdinou

15. září 2013 v 18:54
Vedly se debaty o trpaslících. Někteří měli čest si na ně zahrát, byli jsme na LARPU. Někdo začal rozprávění o mém nejmilejším trpasličím hrdinovi, kterým byl Gotrek Gurnisson.
Představovala jsem si, jaké by bylo vžít se do role Felixe Jeagera. Člověka, doprovázejícího trolobijce, aby mohl zaznamenat jeho hrdinskou smrt, po niž toužil. Srovnávala jsem náš svět s jejich. Možná byl ten jejich zdánlivě hezčí proto, že byl vymyšlený a například William King ho uměl popsat.
Zavírali se mi oči. Šla jsem do stanu, když jsem pocítila, že mě někdo pozoruje. Uslyšela jsem lehké zacinkání řetězu.
"Halo?" Špitla jsem. Někdo tam kýchl a vynořil se ze tmy blíž ke mně. Pozorovala jsem dvojníka Gotreka Gurnissona. Hřeben rudých vlasů a potetovaná lebka, páska přes oko a cinkající řetěz vedoucí z ucha do nosu. Potetované paže nelidských rozměrů.
"Vypadáš přesně jako Gotrek Gurnisson!" "Asi proto že sem." Odsek hrubým hlasem.
Stála jsem jako opařená.
"Ta maska je perfektní."
"Jaká maska." Žbrblal si trpaslík.
"Pojeď chci tě ukázat..." Natáhla jsem ruku, ale on ji zastavil to svou. "Holko hloupá."
Otočil se, "Felixi, kde se flákáš deme." Křikl a vydal se k postavě, které jsem si předtím nevšimla.
Rozběhla jsem se za nimi. V lese nebylo vidět. Zakopla jsem, uhodila se a zůstala ležet. Přišel ke mně Felix Jeager. Vysoký blonďatý muž mi pomohl vstát a potom zmizel. Bylo to rychlé a já zmatená. Tolik jsem si přála je vidět na živo a když se mi to zřejmě vyplnilo, bylo to jiné, než ty sny. Nezmohla jsem se na slovo a nevěděla co si myslet. Ohlédla jsem se, jestli je ještě uvidím, neviděla. Na stromě se něco blýsklo. Byl to šíp. A nebyl to šíp kluků z LARPU. Schovala jsem si ho jako památku na něco, co není možné, že se někdy stalo. Gotreka tam prý nikdo ten víkend neviděl.